čtvrtek, srpna 18, 2005

Země snů, poznání a krajina šitá na míru

Tramtárie... co o ní napsat? Myslím, vlastně jsem si naprosto jistý, že nejde popsat, jak to tam vypadalo, co se tam událo. Je třeba to prožít. Můžu prozradit, že se jednalo o kurz Prázdninové školy Lipnice, organizace, která je členem mezinárodní organizace Outward Bound. Podstatné informace lze dohledat na jejich stránkách. Kurzy každému vřele doporučuju. Je to jedinečná příležitost poznat nové lidi, ale asi hlavně sám sebe, zkusit si věci, prožitky, situace, které jen tak nezažijete, přemýšlet nad věcmi, které by vás třeba ani nenapadly, poznávat, naslouchat...
Lipnické kurzy dokážou měnit lidem život... Stojí za to si to zkusit, projít se svou vnitřní krajinou i krajinou vnější, v našem případě Vysočinou, která má své kouzlo...
V nedaleké budoucnosti bych rád ještě absolvoval kurz první pomoci ZDrSEM, který pořádá taky PŠL a je založen na principech zážitkové pedagogiky... uvidíme...

Tady je kruh,
Tady je dvůr,
Tady bydlí
Moje pýcha
A štěstí,
Naposled.
Tady jsou knížky,
Tady svíce
Tady hrnky,
Tady lžíce

Kdybys´ šel pryč
Tady je klíč,
Příjdu hned

Vlasta Redl

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Tohle je stůl
Tohle čaj
A tady papír
Mávni tužkou
A tvoji mrtví ožijí
Je to tak snadné
Až to mrzí
Že nejde chtít
Být tak drzý
A stvořit si svět
Jenom z vět
A melodií

A tam právě jsem
A snad se vrátím
Kdyby ne včas
Nech jí tu vzkaz
Že jsi tu byl

...

kejklir řekl(a)...

tichoslapku, smím vědět, kdo že tu byl? kdo tu nechal vzkaz...?