středa, února 07, 2007

Cesta stále cílem...

Skládaje nedávno zkoušku z lásky k moudrosti pamatuji si ještě pár zvučných filozofických jmen. Taky jsem poznal autora výroku „Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky“. Byl jím Hérakleitos, temný antický filosof. Namlouvám si, a chci v tomto setrvat, že regenerace těchto mých poznámek není druhým vstupem do stejné řeky. Panta rhei. Vše plyne. Řeka ani ten, kdo do ní vstupuje nejsou stejní... Jen cesty stále zůstávají. Teď se dívám na nadpis a zní mi to jako Honza málem králem, to asi aby té filosofie nebylo příliš.

Stručná rekapitulace, co se za poslední rok událo (po vzoru Respektu – jednou větou): Dokončil jsem školu. Tři dny poté nastoupil na plný úvazek do prvního zaměstnání na psychiatrickou kliniku. Na maškarním plese jsme s kamarády vystoupili jako teroristická skupina Alča-zírá. Pětadvacáté narozeniny jsem oslavil pětiminutovým vystoupením na pódiu festivalu United Islands of Prague. Proběhl druhý ročník rodinné expedice, tentokrát s menším počtem účastníků, přesto zdařilý; přešli jsme Rychlebské hory. Po více než půl roce od ukončení studia jsem byl promován bakalářem. Dva týdny dovolené jsem si vybral na dětský tábor a nelitoval jsem. Začal jsem studovat další školu; vybíral jsem mezi sociální prací a sociální pedagogikou, vyhrála pedagogika. Pořídil jsem si digitální cvakátko. Navštívil jsem v polské Wroclawi kamarádku ze Španělska, kterou jsem poznal v Belgii (=multikulturalita v praxi). Podruhé jsem se účastnil akce zvané 88 hodin, tentokrát jsme ji však zkrátili na 44 hodin; nedokončili jsme. Konečně jsem si koupil kolo (trekové). Tradiční zimní stanování proběhlo netradičně v malebném prostředí na Staré Olešce; dost netradiční byly i vepřové hody a točené pivo. Skončil jsem svou dva roky trvající kariéru barmana a asistenta terapeuta v tréninkové kavárně. Nechal jsem se zlákat, abych vyrazil na hory na snowboard, doposud jsem na tom nestál; na horách však v půlce ledna nebyl sníh, takže předchozí věta nadále platí. Poprvé v životě jsem navštívil holiče; nechal jsem se po dvanácti letech ostříhat. Začal jsem znovu psát blog.







PS: Chtěl jsem, aby byly obrázky vedle sebe (jako v Respektu :) to se mi však nepodařilo...

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Pekne! Jen tak dal...myslim, ze mas nadani! Dokonce me to inspirovalo k precteni posledni stranky Respektu, zase jsem si o kousek rozsirila sve obzory. Tesim se na dalsi prispevek...treba/snad drive nez za rok :) luisik

Irena Ellis řekl(a)...

Vitej zpet. Blahopreju k zonglovani. A dekuji, ze jsi me neprimo inspiroval k ucasti na prazdninovkove akci "Klic". Prave jsem se vratila a snazim se to rozdychat v tomto "obycejnem" svete. Byla to opravdu "mind-blowing" a "eye-opening" v praxi. Nastesti mam prazdniny, a tak mam cas premyslet, jak ziskane podnety zapracovat do prace a zivota.
V ktere lecebne pracujes? A jak se ti tam libi? Mam zkusenosti z druhe/pacientske strany a to i ze zahranici :-). Hodne stesti se skolou. To ja se ted snazim uzonglovat praci, co mi vydelava a praci, kterou chci opravdu delat. Nastesti se celkem kryji. A ta vikendovka mi v mnohem pomohla.
Takze jeste jednou dekuji.
I.

Jan Boček řekl(a)...

piš barde, střádej.. čte se to dobře, zírám na alču, 88 je moc, k ostatnímu gratuluju :)