středa, srpna 31, 2005

Toho času před rokem

Jak se nám ta historie pěkně opakuje! Alespoň v některých detailech (na nějaké odborné analýzy, či polemiky nemám právo, ni chuť!). Je tomu téměř přesně rok, co jsme pobývali na workcampu v malinkaté vísce zvoucí se Tangsehl na severu Německa. Pracovali jsme na poměrně malé rodinné farmě a našim hlavním úkolem byla práce na fasádě domečku, jakési ubytovny pro návštěvníky farmy. Tato vzpomínka se mi v tyto dny vybavila nejen proto, že jeden ze zahraničních účastníků workcampu přivítal do naší malé země, ale především proto, že jsem tohoto návštěvníka nemohl přijít pozdravit. Důvodem byla (a stále je) práce na našem baráku, kdy, mimojiné, jsme malovali fasádu a to téměř úplně stejnou barvou jako před rokem v Tangsehlu! Barva sice nebyla zdaleka tak ekologická, jako loni, ale odstín byl až nebezpečně podobný. Se mi vybavily vzdechy kolegyň, které se nakonci workcampu dušovaly, že už nikdy nebudou malovat, a když, tak určitě ne oranžovou! No mi se to nepovedlo, maloval a natíral jsem za ten rok dokonce několikrát a navíc přesně rok po workcampu dokonce stejný typ práce i stejným odstínem... přesto, nebo možná právě proto, mi to vyluzovalo úsměv na tváři. Moc rád na dny strávené na workcampu vzpomínám, bylo tam parádně!
K tomuto postu mám dosti výstižnou fotku, bohužel, jak jsem již podotknul v některém z předchozích postů, nemám skenr... měl bych se nad tím zamyslet a pokusit se s tím něco provést...

...it's time to leave this town, it's time to steal away
let's go get lost anywhere in the U.S.A....

pátek, srpna 26, 2005

"Proces zvyšující toleranci...

...organismu vůči extrémním podmínkám, například chladu nebo suchu, tím, že se nejprve vystaví stejným avšak méně extrémním podmínkám." Není těžké uhádnout, které heslo tato definice popisuje. A přidám-li k tomu, že mě myšlenka napsat tento post napadla ve sprše, je to víc než jasné. Otužování. Úžasná věc. Začátkem prázdnin, vlastně už mnohem dřív, jsem si uvědomil, jak má tolerance vůči nízkým teplotám klesá. Ale odvaha pustit si ve sprše studenou vodu mi scházela (zde nutno podotknout, že máme doma studu a studniční voda je hodně studená!). Ovšem na Expedici Beskydy (viz příspěvek níže) jsme k otužování byli víceméně donuceni. Asi to znáte, v kempu má teplou vodu povětšinou prvních šest až deset šťastlivců, kteří vystihnou okamžik, kdy je bojler s teplou vodou právě nahřátý. Ostatní se pak stávají, minimálně po dobu pobytu v kempu, nedobrovolnými (někteří i anodobrovolnými) otužilci. Spolu s jedním z účastníků Expedice jsme se domluvili, že v napočaté bohulibé aktivitě budeme pokračovat i doma. Nemám sice nejaktuálnější informace, jak na tom kolega je, co jsem se naposledy ptal tak se držel statečně (pouze jednou na studenou sprchu pozapoměl!)! Sám to dodržuju dodnes a to tak, že na konci sprchy (teplé či vlažné) následuje aspoň minuta sprchy studené či ledové (odvisí od hloubky studny, či zdoji podzemních pramenů). Nutno podotknout, že první pokusy z nouze (odehrávající se právě v kempech) se nezřídka podobaly záchvatům šílenství. Zběsilé pohyby, hluboké hlasité dýchání doprovázené všemožnými výkřiky až řevem. Postupem času lze cítit, jak si tělo zvyká (=tolerance organismu vůči extrémním podmínkám pomalinku roste) a ony projevy ubývají na intenzitě. Každopádně, když pak z onoho svatostánku čistoty vylezete plní svěžesti... stojí to za to!
Na závěr poznámku, že své děti otužoval i Móhandás Karamčand Gándhí! Tak vzhůru do toho a půl je hotovo!
A nazávěr pár užitečných odkazů:
* Co je otužování?
* Otužování dětí předškolního věku

...více otužování vám ušetří peníze za zimní oblečení!...

úterý, srpna 23, 2005

Time left - 14:27:36

Dneska jsem se opět jednou odhodlal k přechodu na Linux. Dokonce si i vybral distribuci, kterou se stalo ubuntu. Začal jsem stahovat (po téměř osmi hodinách stahování je zbývající čas uveden v titulku, opravdu nemám nejrychlejší připojení...) live verzi, čili jakousi zkušební verzi spustitelnou z CD, bez nutnosti kopírování jakýchkoli dat na disk. Po odzkoušení jsem odhodlaný stáhnout, případně objednat, normální install verzi a začít se učit. Snad mi toto odhodlání vydrží...

pondělí, srpna 22, 2005

Fotbal - fenomén dnešní vesnice

Těžko mi hádat, který sport je v naší malé zemi nejpopulárnější. S jistotou lze snad tvrdit, že na prvních dvou příčkách popularity bude fotbal a hokej. Zaměřím-li se však na mikrosvět naší vesnice, není o prvním místě pochyb. Zda-li lze menší popularitu hokeje připisovat na vrub globálnímu oteplování (řeka na vesnici, zamrzá-li přes zimu vůbec, pak jen na jeden dva týdny... to se vesnickým dětem skoro ani nevyplatí investovat do bruslí...), nevím. Přeci jen ale hokej nejde zcela zavrhovat a i on m8 na vesnici své místo. Ale o tom třeba až někdy jindy.
Troufám si však tvrdit, že o fotbal na lokální úrovni se nějakým způsobem zajímá minimálně polovina mužské populace vesnické a dozajista i určité procento něžného pohlaví (víte třeba, že za družstvo žáků můžou hrát smíšená družstva? A že holky v družstvech nejsou zas takovými raritami?). Přes sezónu to na fotbalovém hřišti opravdu žije. Téměř každý den v týdnu má jedno z družstev (muži, dorost, žáci) trénink, o víkendech bývají zápasy, mimo hlavní sezónu pak turnaje a přátelská utkání. K mému velkému překvapení se např. na našem místním fotbalovém hřišti uživí i hospůdka, která prý je otevřena jen, když se na hřišti něco děje, tedy vlastně furt.
Baví mě občas na fotbal zajít a pozorovat ten zajímavý kolorit. Zápal hráčů, rozčilování a křik trenérů, fandění diváků, nezájem kolempobíhajících psů... A k tomu samozřejmě pivo.
Ještě větším překvapením pak byly zvěsti (od zdrojů, kterým mám důvod důvěřovat), že už i na té nejnižší ligové úrovni se vyskytuje korupce a uplácení. Ale o tom psát nechcu...
...dobrý den, sportu zdar, fotbalu zvláště...

neděle, srpna 21, 2005

Fotky z Roháčů

Tož se mi dostalo fotek z výletu do Roháčů. Tak jich sem pár nahodím...



Výhled na Ostrý Roháč a Plačlivý (moje maličkost hypnotizujíce Ostrý Roháč zcela vlevo)


Roháčské plesa


Volovec, Ostrý Roháč a Plačlivé (všechny tři přes 2000 m.n.m.)


Vesnická zábava v různých podobách

...čím dál častěji začínám přicházet na chuť vesnickým zábavám. Různé benátské, maškarní plesy, ukončení prázdnin a dožínky...
Jak si takovou akci představit? Asi tak trochu jako z filmu Divoké včely. Typická zábavová kapela je zase jako ze Šimka a Grossmana ("...kapela nebyla z nejpočetnějších, ale oba muzikanti, harmonikář i dirigent, dělali co mohli..."). Ovšem existují i světlé vyjímky. Tak například na včerejší loučení s létem v naší vesnici hrála tříčlenná kapela zvoucí se Česká trojka, kterážto nehrála vůbec špatně! Dokonce si troufnu tvrdit, že na zábavovou kapelu hrála dost dobře. Možná je můj názor malinko zaujatý, neb jeden z členů kapely je mým rodinným příbuzným. Ovšem z pouhého pozorování ostatních návštěvníků bylo zřejmé, že se všichni dobře bavili...
A kromě kapely? pivo, kořalka, víno, klobásky (které teda ke smutku spousty lidí včera chyběly) a taneční kreace, které taky stojí za to. A to pokud se jich účastníte, i když pouze pozorujete... a když pak kapela v ranních hodinách dohraje, nejsilnější jádro těch, kterým se ještě dom nechce spustí zpěv, či spíše řev všemožných písní i nepísí... od písní lidových, přes častušky až po současné "populární hity" ...i toho jsem se měl šanci zúčastnit...

...po kališku dáme, pak si zazpíváme, po kalíšku, po kalíšku...

čtvrtek, srpna 18, 2005

Země snů, poznání a krajina šitá na míru

Tramtárie... co o ní napsat? Myslím, vlastně jsem si naprosto jistý, že nejde popsat, jak to tam vypadalo, co se tam událo. Je třeba to prožít. Můžu prozradit, že se jednalo o kurz Prázdninové školy Lipnice, organizace, která je členem mezinárodní organizace Outward Bound. Podstatné informace lze dohledat na jejich stránkách. Kurzy každému vřele doporučuju. Je to jedinečná příležitost poznat nové lidi, ale asi hlavně sám sebe, zkusit si věci, prožitky, situace, které jen tak nezažijete, přemýšlet nad věcmi, které by vás třeba ani nenapadly, poznávat, naslouchat...
Lipnické kurzy dokážou měnit lidem život... Stojí za to si to zkusit, projít se svou vnitřní krajinou i krajinou vnější, v našem případě Vysočinou, která má své kouzlo...
V nedaleké budoucnosti bych rád ještě absolvoval kurz první pomoci ZDrSEM, který pořádá taky PŠL a je založen na principech zážitkové pedagogiky... uvidíme...

Tady je kruh,
Tady je dvůr,
Tady bydlí
Moje pýcha
A štěstí,
Naposled.
Tady jsou knížky,
Tady svíce
Tady hrnky,
Tady lžíce

Kdybys´ šel pryč
Tady je klíč,
Příjdu hned

Vlasta Redl